Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, plným názvem "Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella in pede pontis Pragensis" ( zkratka O.Cr. ) či někdy také "Ordo Sacrorum ac militarium Crucigerorum cum rubea stella" ( zkratka O.Crurig. ), představuje jedinečný mužský řád, který má výlučně český původ a který měl své centrum vždy v Praze. Je to logické spojení, vždyť právě Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou u paty pražského mostu (Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella in pede pontis Pragensis), který si vznikl ze špitálního bratrstva založeného sv. Anežkou Přemyslovnou (1233), byl spjatý s pražským mostním objektem od samého začátku. Právě on měl už od Václava II. a poté od Lucemburků privilegium vybírat na mostě clo a mýtné, ale rovněž povinnost o most pečovat.

Poslání a význam Řádu křížovníků s červenou hvězdou byly určeny dobou, ve které řád vznikl, a osobností světice Anežky Přemyslovny. Tato královská dcera Přemysla Otakara I. žila v letech 1211 – 1282 a podle českého historika Josefa Pekaře patří mezi nejušlechtilejší postavy českých dějin. Prodchnuta ideály reformních náboženských myšlenek sv. Františka zAssisi ( † 1226 ), rozhodla se Anežka zříci světského života a obléci šat řeholnice. Byla v písemném styku se sv. Klárou, s ohnisky nové zbožnosti v Itálii, věděla o své sestřenici sv. Alžbětě Durynské, že založila špitál v MArburgu a.d. Lahn. To působilo nejen na duchovní růst samotné Anežky, ale i na šíření františkánských ideálů v českých zemích.

Roku 1231 se Anežka objevuje jako spoluzakladatelka dvou klášterů v Praze Na Františku, nazývaných ve své době České Assisi. Byly to konvent klarisek, jehož představenou se Anežka stala roku 1234 a konvent Menších bratří – minoritů. Součástí areálu byl i špitál nedaleko kostela sv. Haštala. Jeho zaměření bylo však mnohostrannější než dnes. Z latinského slova hospes ( tj. host, pocestný či cizinec ) nevyvinul termín hospitale pro místo, kde se pečovalo nejen o nemocné, ale i o poutníky na cestách, lidi bez přístřeší, chudé či pronásledované. Provoz špitálu zajišťovalo laické bratrstvo. Organizace jeho života a činnosti vycházela z regulí podobných špitálních bratrstev tzv. rytířských řádů, jako byli např. johanité-maltézští rytíři, templáři, řády sv. Lazara a sv. Ducha. Na Anežčinu žádost papež Řehoř IX. roku 1237 povýšil pražský špitál na samostatný řád s řeholí sv. Augustina. K červenému kříži symbolu křesťanské charity – přibyla roku 1252 šesticípá červená hvězda. Tímto znakem se český řád křížovníků s červenou hvězdou odlišil od jiných špitálních řádů. Dodnes zůstal jediným řeholním, řádem českého původu a zároveň jediným mužským řádem, který založila žena. Posláním řádu se naplnila touha středověkého člověka po spojení dvou ideálů rytířského života se životem duchovním. Mezi hlavní rysy řádového života patří činná milosrdná láska k člověku, který potřebuje pomoc a společenství druhých.

Prvním samostatným sídlem křížovníků byly kostel a špitál u sv. Petra Na poříčí, na území pozdějšího Nového Města pražského. Chrám patří k nejlépe dochovaným románským bazilikám v Praze. Roku 1252 bylo hlavní sídlo řádu přeneseno na křižovatku cest na pravém břehu Vltavy, k Juditinu mostu. U paty mostu byl vystavěn nový hospitál sv.Ducha s kostelem sv. Františka. Obě patrocinia upomínají na kolébku křížovnického řádu a na Anežčin klášter Na Františku. Dnes se na místě prvního kostelíka tyčí raně barokní stavba z let 1679 – 1688, zbudovaná podle plánů vynikajícího architekte Jeana B. Matheye, vyzdobená freskami V. V. Reinera a oltářními obrazy M. L. Willmanna aj. K. Lišky. Původní gotický kostel však nezanikl docela. Díky postupnému zvyšování terénu Starého Města se jeho přízemí již koncem středověku dostalo čtyři metry pod úroveň náměstí a pod barokním chrámem zůstalo zachováno. Štíhlé opukové pruty svědčí o práci téže stavební huti, která budovala svatyni kláštera Na Františku. Interiér byl adaptován na hrobku a na špitální kapli vyzdobenou roku 1683 umělými krápníky ( tzv. grotta ). Barokní část konventu při kostele sv. Františka stojí na základech Juditina mostu, který byl oproti pozdějšímu Karlovu mostu orientován více k severu. Hlavní pozdě secesní budova pochází z let 1909-1912, Od roku 1990 se opět stala sídlem Řádu, který po čtyřech desetiletích zákazu působení znovu navazuje na duchovní odkaz své svaté zakladatelky a obnovuje svou činnost i pro Vás.

Řeholní oděv křížovníků se skládá z černého taláru, zdobeného dvěma bílými jazýčky na kolárku, jaké dříve nosívalo i světské duchovenstvo, a osmihrotým červeným křížem dole provázeným šestihrotou červenou hvězdou.

Na stránkách se pracuje.